Recenze – ★★★★★

Hororová slast! Never After Dark je krapet jiný horor, než jaký obyčejný divák může očekávat. Předem je asi hned důležité říct, že tohle není film, který bude sázet na lekačky a brutalitu. Tenhle horor totiž především sází na tu nádheru v podobě ruční a precizní práce, u které jsem se kochal po celou dobu sledování! Máme tu potulné médium, který jde vyřešit paranormální záhady do jednoho hotelu / penzionu, což prostě v hororech už teď moc nevídáme. Ta lokace byla výborná. Nebudu lhát, když řeknu, že jsem měl příjemné vzpomínky na Osvícení. Je tedy náhoda, že to vyhrálo cenu Grand Jury Prize na Overlook Film Festivalu? Tohle je přece jasné znamení! Hned ze začátku dostáváme poctivou exkurzi po onu hotelu, kde s hlavní postavou prozkoumáváme každý temný kout. A takový styl exkurze já naprosto žeru. Máme tu pomalu blížící se kameru do popředí, ze začátku je ticho a postupně se pod kůži začínají dostávat ta nadpřirozená hudba s luxusními zvukovými efekty. A takhle kvalitně do drží po celou dobu filmu. Jen vlastně v druhé polovině dojdeme k jisté hmatatelné změně, kterou jsem možná už u nějakých kousků viděl, ale přesto šlo o originální zvrat, který se u hororů čeká jen málokdy. Naše médium má zajímavou schopnost, její luxusní artefakty mi zajistily nádherné sedadlo vedle ní a jako bychom se spolu dostávali na onen svět. Musím ještě pochválit ty nádherné barvy. Podle toho se krásně orientujeme, na které straně zrovna jsme. Pak tu máme i onoho ducha, jehož vizuál je fantastický. Herecké obsazení je neskutečné dělo! Moeka Hoši je tak obyčejná herečka, až je neuvěřitelně okouzlující a sympatická. Už jen tehdy ta novinka, že právě tahle herečka ze Šóguna bude hrát v jistém hororu, mi zaručila velké a sympatické očekávání. Kento Kaku také samozřejmě potěšil. Má to zajímavou kombinaci konečných pocitů. Některé scény totiž vypadají, jako kdybych koukal na fantasy pohádku pro celoud rodinku, ale poté jsem se ocitl v nějakým krutým a znepokojivým thrilleru, kde dostaneme krutou a údernou realitu. Sice jsem nedávno poprvé viděl sérii Insidious, což je sakra velká náhoda, ale i tak musím uznat, že tohle mě bavilo o několik levelů více. Užíval jsem si to od začátku do konce. Občas zahrál dost slušný soundtrack, který musel skladatel zřejmě vytvářet asi ze záhrobí, jinak si to nedokážu vysvětlit. Obyčejný hororový divák možná skončí i na samotném průměru, možná i někde pod, ale já jelikož jsem velký fanoušek J-hororů, tak na to mám krapet jiný názor. Něco takového jsem u Japonska dlouho neviděl, možná za to může styl amerického režiséra Davea Boyla, jehož jméno slyším prvně, ale už teď má u mě připsanou zásluhu. Takhle skromná záležitost mě snad ještě nedostala. Nádherná práce! Nejlepší J-horor roku 2026, možná i jako japonský film celkově. Jedno jsem se ale naučil. Pokud v lese uslyšíte „Tasukete kudasai“, tak radši vezměte nohy na ramena a neohlížejte se. Mé hodnocení: 9/10