Recenze

Nádhera! Tohle není zrovna můj šálek kávy, ale řekl jsem si, že nahlédnout za oponu divadelní kultury Japonska nemusí být tak špatné, pokud je o představení dobře postaráno. A ono vskutku to tak je. Sang-il Lee se o to totiž postaral s neskutečnou láskou a poctivostí. Nádherná ruční práce, která obsahuje nádherné barvy, skvělé kostýmy, křišťálovou kameru a famózní hudbu. Hlavní herecká dvojice chlapců byla výborná a Ken Watanabe v roli mistra byl takovou osvěžující třešničkou na dortu se srdíčkem na správném místě. Chladný a akční úvod byl celkem šokující a úderný. Příběh chlapců naděluje jistou rivalitu a naději, kterou napíše sám život. Film převážně sází na vizuál a kostýmy, kde nominace na Oskara je toho důkazem. Chyběl mi tu ale ten ždibec jistého napětí… třeba během právě té rivality. Něco, co by mě mohlo hnát dopředu. Říkal jsem si, že tři hodiny jsou možná na mě až moc, zvlášť za tímto druhem opony, ale po celou dobu to vypadalo tak neskutečně vážně a věrohodně a dobře, že jsem tu nakonec o nudu nezavadil. Nejsilnějším momentem asi pro mě byla hra „Milostná sebevražda“, hlavně díky té úderné hudbě, která přesně vyostřila hrot osudu mezi bratry. Ona ta hudba vždy věděla, kdy udeřit, třeba i u „Chrámové panny“, což asi byl ten první velký moment, kdy mi došlo, že tohle je prostě něco tak neskutečně nádherného. Výborná práce! Silné čtyři hvězdy. Uvidíme, co s tím ještě udělá čas. Možná se ta pátá hvězda objeví… Mé hodnocení: 8/10